Head-up displej rozšiřuje své možnosti
Název head-up displej vyjadřuje, že řidič může zobrazované údaje sledovat se vzpřímenou hlavou a nemusí tedy odvracet zrak od sledování dění před vozidlem jako u konvenčních přístrojů.
Původně byla technika head-up displeje vyvinuta pro vojenská letadla, z nichž si od 70. let začala prorážet cestu také do civilních letadel a posléze i do konstrukce automobilů, v nichž se head-up displej poprvé objevil koncem 80. let. Úkolem head-up displeje není zvýšit informovanost řidiče poskytováním dalších údajů nad rámec konvenčního přístrojového vybavení, nýbrž podpořit aktivní bezpečnost promítáním nejdůležitějších provozních údajů na čelní sklo, přímo do zorného pole řidiče. Odvrátí-li řidič pozornost od řízení při jízdě ve městě rychlostí „jen“ 50 km/h, ujede vůz „poslepu“ během jediné sekundy téměř 14 metrů, takže bezpečnostní přínosy head-up displeje jsou více než zřejmé.
Systém funguje tak, že v útrobách přístrojové desky je umístěn silný zdroj světla, který svítí skrz průsvitný displej TFT. Takto získaný obraz je přenášen soustavou speciálně tvarovaných zrcadel na čelní okno sloužící jako optický reflektor. Řidič vnímá výsledný obraz ve větší vzdálenosti nad kapotou, aby nemusel přeostřovat. Vozy vybavené head-up displejem musí mít speciální čelní okno s vloženou tenkou fólií, aby bylo zajištěno dokonalé překrytí obrazů, a tím dokonale ostré zobrazení. Běžné okno by totiž způsobovalo lom světla, v jehož důsledku by řidič viděl obraz zdvojený. Levnějším, ale méně elegantním řešením je instalace rovného pomocného sklíčka z polykarbonátu na vrchní panel přístrojové desky. Moderní barevné displeje přizpůsobují jas displeje automaticky panujícím světelným podmínkám, jsou nastavitelné a konfigurovatelné.
A jaká bude budoucnost? Například u BMW se nyní vývoj zaměřuje na vytvoření multifunkčního, všestranně konfigurovatelného a plně barevného head-up displeje, jehož grafika vyhoví nejvyšším nárokům. Teoreticky je možné, aby head-up displej dokázal „pokrýt“ velkou část plochy čelního okna a umožňoval tak pracovat s technologiemi rozšířené reality. Takový systém má být například schopen rozpoznávat a barevně označovat jízdní pruhy přímo na silnici, například v rámci navigace, detekovat nebezpečí, například stojící automobil, a poskytovat řidiči intuitivní nápovědy pro efektivní řešení krizových situací, atd. Praktická realizace takového systému je však zatím otázkou vzdálenější budoucnosti a zatím se zkouší jen v laboratorních podmínkách na jízdních simulátorech.