Asistenční systémy pro automatické parkování
Parkování nepatří ani mezi nejzábavnější fáze řízení automobilu, ani mezi snadné manévry, přičemž jeho obtížnost se úměrně zvětšuje se zmenšujícími se rozměry volného parkovacího místa. Moderní automobily s aerodynamicky tvarovanými karoseriemi jsou navíc z místa řidiče relativně nepřehledné a není snadné přesně odhadovat zbývající vzdálenost od překážek vpředu a vzadu.

Parkování nepatří ani mezi nejzábavnější fáze řízení automobilu, ani mezi snadné manévry, přičemž jeho obtížnost se úměrně zvětšuje se zmenšujícími se rozměry volného parkovacího místa. Moderní automobily s aerodynamicky tvarovanými karoseriemi jsou navíc z místa řidiče relativně nepřehledné a není snadné přesně odhadovat zbývající vzdálenost od překážek vpředu a vzadu.
Ovládání parkovacích systémů s automatickým řízením má na starosti řídicí jednotka, která si vytváří „představu“ o situaci kolem vozu prostřednictvím senzorů, zpravidla ultrazvukových, případně radarových. Tyto senzory slouží již k vyhledání vhodné mezery pro zaparkování vozidla. Elektronika poté vyzve řidiče, aby zařadil zpětný chod, převezme místo něj řízení a vůz pomůže zaparkovat. Řidič má na starosti ovládání pedálů, řazení a sledování vzdálenosti od překážek.
Nejvyspělejší systémy dokážou zaparkovat vůz i na víckrát a nekapitulují ani před mezerou, která je jen o necelý metr delší než samotný vůz. Pro vyjetí z parkovacího místa může postačovat i pouhých 0,5 m navíc.
Nejnovější generace parkovacích asistentů dokáže dokonce regulovat rychlost jízdy a sama před překážkou zastavit, nicméně s aktuálně používanými senzory nelze ještě zajistit úplně stoprocentní spolehlivost této funkce ve všech myslitelných situacích, proto má jen doplňkový charakter. V prototypech se však již dlouhé roky zkouší plně automatizované systémy, které jednou umožní řidiči na ulici zastavit, vystoupit a přenechat zaparkování vozu na parkovací místo nebo do garáže zcela technice.