Technika: adaptivní podvozky

Provozní podmínky v silniční dopravě jsou extrémně rozmanité. Automobil musí být schopen komfortní, bezpečné a pokud možno také dynamické jízdy s výbornou ovladatelností v mrazivé zimě nad severním polárním kruhem, ale i ve výhni Údolí smrti; na skvěle postavené dálnici s rovným povrchem v civilizovaných zemích na vysoké úrovni, i na rozbitých cestách rozvojových zemí tohoto světa. A to vše při zaručené odolnosti a životnosti, akceptovatelné zákazníky, o nákladech ani nemluvě.

Vývojáři podvozků stojí tedy před nelehkým úkolem vyladit všechny komponenty tak, aby splňovaly často velmi protichůdné požadavky. Nové možnosti v této oblasti otevřel rozvoj elektroniky a snímací techniky. Díky tomu je možné reagovat v reálném čase na měnící se provozní podmínky a optimalizovat nastavení jednotlivých komponentů. Nejnovější systémy dokážou dokonce předvídat nerovnosti a zatáčky, takže nastavení upravují s potřebným předstihem. Řidič si přitom voličem jízdních režimů může zvolit základní požadovanou charakteristiku, v jejímž rámci pak následně řídicí jednotka optimalizuje činnost všech systémů. I ve sportovním režimu tak může být jízda po nerovné silnici velmi komfortní.

Jízdní vlastnosti vozidla lze vylepšovat především systémem odpružení (tlumiče, pneumatické nebo hydropneumatické odpružení, příčné zkrutné stabilizátory), ve stále větší míře se prosazují také elektronicky řízené systémy řízení jízdní dynamiky, založené na stabilizačním systému (ESP), alternativně i s možností zásahů do řízení, ale také aktivní diferenciály, které pracují na mechanickém principu. Ideálem je individuální a plně nezávislé řízení hnacích a brzdných momentů na jednotlivých kolech tak, aby se vůz choval přesně podle záměrů řidiče. V oblasti odpružení se technici snaží dosáhnout stavu, kdy karoserie vozidla zůstává za jízdy v ideální rovině bez nežádoucích pohybů, zatímco veškeré rázy od nerovností vozovky jsou zcela pohlcovány systémem odpružení a kola si zachovávají dokonalý kontakt s povrchem vozovky.